součást antropologie, věda studující lidskou společnost a kulturu. Součástí kulturní antropologie je etnografie (výzkum v terénu) a etnologie (angl. ethnology; porovnávání různých kultur mimo jiné na základě faktů, shromážděných etnografií; PÁSKOVÁ – ZELENKA 2002). Viz též kognitivní antropologie, kognitivní archeologie.

psychický mechanismus a způsob, jímž se jedinec a zejména skupina jedinců vymezuje, ztotožňuje a cítí sounáležitost s kulturou (tradicemi, obyčeji) i kulturní krajinou dané společenské skupiny, ale také vnímá jedinečnost své existence, součást identity jedince (konkrétní celistvá, ničím nezaměnitelná podstata, kterou se od sebe liší jednotlivá lidská individua). Kulturní identita je způsobem sebereflexe ve vztahu k jiným jedincům (skupinám), je souhrnným povědomím daného jedince nebo skupiny jedinců (s individuální mírou ztotožnění a sounáležitosti) o příslušnosti k nějaké kulturně odlišné skupině, vyznačující se určitým světonázorem, hodnotovým systémem, historickým vývojem, představami, přesvědčeními, vzorci chování, etikou atd. (lokální či regionální kulturní identita). Cestovní ruch jako určitá forma interkulturální interakce může nejen posilovat kulturní identitu místních obyvatel v negativním smyslu (netolerance až nacionalismus, šovinismus – vyhraňování se vůči „vetřelcům“), resp. ve smyslu pozitivním (hrdost, patriotismus, návrat k tradicím), ale může ji také zeslabovat vlivem návštěvníky vtažených globalizačních efektů. Především však může mít v cestovní ruch vliv na to, se kterou kulturně vymezenou skupinou se jednotlivec (rezident, návštěvník) identifikuje, a také na velikost (zvětšení nebo zmenšení) této skupiny. Účast na výjezdovém cestovním ruchu tedy spíše přispívá k rozšíření skupiny, se kterou se jedinec kulturně identifikuje, naopak život ve vyhledávané turistické destinaci vede spíše k zúžení skupiny, se kterou se jedinec (rezident) kulturně identifikuje (podle PÁSKOVÁ – ZELENKA 2002). Viz též identita, turistická iritace, kolektivní paměť.

hypotéza vysvětlení svobodné vůle lidí tím, že na úrovni elementárních částic je chování jednotlivých částic nepředvídatelné a přesně nezjistitelné (což vyjadřují mimo jiné relace neurčitosti – nelze určit současně zcela přesně např. polohu a rychlost elementární částice). Viz též filosofie myšlení, fyzikalismus, kvantová teorie vědomí, kvantové myšlení.

teorie, která se snaží vysvětlit vědomí souvislostí s kvantově-mechanickými jevy. Motivací teorie je mimo jiné vysvětlit náhodnost (nedeterminovanost; postupy myšlení, které nelze popsat algoritmy) v lidském myšlení náhodností, která je typická pro kvantově-mechanické jevy, a dále přesvědčení, že složité projevy myšlení nelze redukovat na shluky neuronů. Srovnej kvantová biologie. Viz též biologický naturalismus, biologický determinismus, CRUM, CRUMBS, kvantové myšlení.

málo rozšířený názor, že pro myšlení je nezbytná kvantová koherence (koherence je stav vlnění, jehož fázový rozdíl zůstává v určitém prostoru neměnný, nebo se mění podle určité zákonitosti; koherentní je záření laseru, podle encyklopedie Universum A-Z 2003); v relativně velkém měřítku. Srovnej kvantová teorie vědomí. Viz též faktor koherence, koherence.

viz inteligenční kvocient

věda o řízení a regulaci (pomocí zpětné vazby) komplexních systémů. Termín zavedl N. Wiener. V souvislosti s řízením a regulací v živých systémech je označována jako biokybernetika. Viz též informace, systém.