viz kognitivní aktivita

viz kognitivní antropologie

viz kognitivní archeologie

viz kognitivní architektura

viz kognitivní artefakty

viz neurokognitivní deficit

viz kognitivní deformace

viz kognitivní disonance

viz kognitivní dovednost

viz kognitivní ekonomie

viz prekognitivní emoce

viz kognitivní ergonomie

viz kognitivně-interakcionistická expanze

viz kognitivní filtry

viz kognitivní flexibilita

viz kognitivní funkce

metoda výpočtu, kombinující fuzzy logiku a neuronové sítě

viz kognitivní heuristika

viz kognitivní iluze

viz kognitivní imperativ

kognitivní proces, který není dostupný pro introspekci, není tedy dostupný pro vědomí

označení velkého pokroku v oblasti výzkumu myšlení a současně velkého nárůstu informací a znalostí, spojeného s rozvojem kognitivní vědy a konekcionismem. Viz též kognitivní obrat, new look.

přístup k poznávání společnosti, který vychází ze spojení kognitivních a symbolických přístupů s dalšími aspekty společnosti a z úlohy ideologie jako aktivní organizační síly. Je alternativou materialistické orientace na funkčně-procesní přístup (angl. functional-processual approach). Kognitivně-procesní přístup využívá teoretický přístup metodologického individualismu (angl. methodological individualism). Podle HYPERDICTIONARY 2003.

týkající se poznávání, poznání

obecné označení pro poznávací činnost centrální nervové soustavy (zúženě mozku). Viz též kognitivní funkce.

součást antropologie, věda zabývající se způsobem lidského myšlení v kulturním kontextu – např. jak lidé různých kultur shromažďují informace o okolním světě, jak tyto informace zpracovávají a jak na základě nich přijímají rozhodnutí. Základní metodou zkoumání je praktická etnografie, kdy výzkumník žije dlouhou dobu v blízkém kontaktu se zkoumanou komunitou. Viz též kulturní antropologie, kognitivní archeologie.

studium historických společností s důrazem na studium historických způsobů myšlení a symboliky z dochovaných reliktů (podle HYPERDICTIONARY 2003). Do vzniku písma je způsob myšlení odvozován pouze z dochovaných artefaktů (stavby, kresby, sošky atd.). Srovnej paleopsychologie, evoluční psychologie. Viz též archetyp, ikonografie, kognitivní antropologie, symbol, kulturní antropologie, symbol.

propojené mentální prvky, které jsou nutné k vytvoření mentální reprezentace, která řeší určité problémy a vykazuje inteligentní chování. Architektura vyjadřuje, že toto propojení mentálních prvků je stálé a determinuje základní vlastnosti systému. Kognitivní architektura může abstrahovat od biologických struktur (srovnej symbolická reprezentace a konekcionismus) a být modelována prostředky umělé inteligence. Příklady kognitivní architektury jsou krátkodobá paměť a dlouhodobá paměť (podle DUNLOP 1993).

fyzické objekty, vytvořené lidmi pro podporu, zlepšení nebo zesílení kognice. Mezi příklady kognitivních artefaktů lze zařadit kalendář, uzly na kapesníku, počítače, seznam pro nákup (podle The MIT Encyclopedia of the Cognitive Science 1999).

logické chyby v myšlení, které vznikají na základě zkresleného vnímání reálného světa díky stavu psychiky, a to vnímání negativní (stavy deprese), nebo přehnaně pozitivní (stavy euforie). Viz též emoce, kognitivní terapie, metakognice.

psychologický stav, v němž je pociťován rozpor mezi novými zkušenostmi a vjemy a předchozími osobními zkušenostmi a znalostmi (Festinger), synonymum pro disonantní kognici. Viz též koherence, teorie kognitivní disonance.

schopnost individua chápat a využívat informace, znalosti a dovednosti a využívat je také při učení novým znalostem a dovednostem. Srovnej inteligence, IQ. Viz též kreativita.

schematizace a generalizace v klasifikaci objektů reálného i imaginárního světa – využívání pojmů, symbolů pro označování celých tříd objektů, což zjednodušuje (resp. vůbec umožňuje) komunikaci a symbolické myšlení. Podobné myšlenky byly vysloveny E. Roschem (teorie kategorizace – angl. categorization theory) a H. Simonem (kognitivní heuristika v souvislosti s diskusí ohraničené racionality). Viz též generalizace, lidová biologie.

studium kognice v pracovním prostředí ve vztahu k designu technologií, organizaci a výukovému prostředí. Kognitivní ergonomie analyzuje práci v termínech kognitivní reprezentace a kognitivních procesů a směřuje k návrhu designu pracoviště, používaných zařízení a procesů tak, aby podporovaly spolehlivé, efektivní a dostatečné kognitivní procesy (The MIT Encyclopedia of the Cognitive Science 1999)

studiem mentálních zkušeností zvířat v jejich přirozeném prostředí (zúžené pojetí; obecněji i v umělém prostředí) v jejich každodenním životě. Studium komplexnosti reakcí a chování při výchově mláďat, obraně před predátory, pociťování bolesti i slasti ukazuje, že zvířata disponují vědomím včetně stavů, jakým je očekávání (The MIT Encyclopedia of the Cognitive Science 1999)

viz evokované potenciály

mechanismus v lidské psychice, který přednostně propouští do vědomí pouze některé informace, především ty, které jsou ve shodě s vlastními názory, přesvědčením a očekáváním jedince. Viz též disonantní kognice, kognitivní flexibilita, kognitivní disonance, konsonantní kognice, podvědomí, učení kognitivní flexibility.

tvořivá schopnost změnit své znalosti a jejich souvislosti jako reakce na nové informace, znalosti a vlastní zkušenosti. Lidé se vyznačují širokým spektrem kognitivní flexibility. Srovnej fixace. Viz též kognitivní disonance, disonantní kognice, kreativita, plasticita mozku, plasticita nervového systému, učení kognitivní flexibility.

dílčí činnosti myšlení, na které lze podle různých přístupů výpočetního modelování myšlení rozdělit lidské myšlení. Viz též atomistická psychologie, CRUM, CRUMBS, funkcionalismus, kognitivní aktivita, kognitivní proces, léze, mentální reprezentace, teorie myšlení.

zjednodušené modely světa a způsoby uvažování, které lidé k interpretaci reality využívají. Pojem byl zaveden Simonem (SIMON 1987) v rámci jeho diskusí ohraničené racionality. Viz též heuristika, kognitivní ekonomie, kognitivní iluze.

chyby v interpretaci vlastní zkušenosti nebo zprostředkovaných informací za použití kognitivních heuristik. Pojem zavedli TVERSKY & KAHNEMAN (1983). Srovnej smyslový klam, kognitivní deformace.

lidská potřeba vnést řád do světa pomocí kognitivních procesů (HYPERDICTIONARY 2003). Jedním z jeho projevů je ortogonalizace.

psychologický směr, který vysvětluje poznávání jako proces skládání jednotlivých informací a znalostí o reálném světě do vnitřně konzistentního systému struktur a představ o světě. Tento proces je možný provést mnoha alternativními způsoby, které jsou výrazně ovlivněny kulturou, interpretačními schématy a strategiemi organizovanosti. Významné pro poznávání je využívání podobností a odlišností. Viz též disonantní kognice, konsonantní kognice, koherence, teorie kognitivní disonance.

souhrn různých dílčích teorií, hypotéz a výzkumných programů, které se zabývají vztahem mezi řečí a kognitivními schopnostmi. Viz též determinace řečí, jazyk, lingvistika, relativita řeči, Sapir-Whorfova hypotéza.

vnitřní (mentální) reprezentace vnější reality v mozku člověka (nebo zvířat), v tradičním pojetí především z hlediska prostorových vztahů mezi objekty – např. představa o Evropě, o vlasti, o rodném městě, o bezprostředním okolí svého domu. Kognitivní mapě předchází zformování percepční mapy. Kognitivní mapa může mít percepčně determinované součásti. Ovlivňuje rozhodování, chování a znalostní strukturu. Kognitivní mapa není přesným odrazem reality, uplatňují se v ní různá zkreslení vzdáleností, úhlů, nezahrnuje celou navštívenou oblast („bílá místa“), mohou v ní být preferována a zdůrazněna některá místa a trasy atd. Proces vytváření a využívání kognitivních map (získávání, kódování, ukládání, vyhledání, dekódování) je označován jako kognitivní mapování. V cestovním ruchu může být vhodné ovlivňování tvorby kognitivních map využito v rámci destinačního managementu. Často dochází k záměně s pojmem mentální mapy, které jsou používány jako obecnější označení pro percepční mapy i kognitivní mapy (podle PÁSKOVÁ – ZELENKA 2002).

též mentální mapování; 1. obecné označení pro metody zkoumání (měření) mentální reprezentace, někdy je tak zúženě označováno převádění prostorové mentální mapy (kognitivní mapy) do grafické reprezentace (např. s využitím náčrtků). Cílem je popsat mentální mapy, do nichž si subjekt ukládá vjemy (viz percepční mapa), emoce, znalosti a informace. Zakladatelem přístupu byl TOLMAN (1959). Mezi metody kognitivního mapování patří strukturované mentální mapování a nestrukturované mentální mapování. Viz též kognice, zpracování informací; 2. proces vytváření kognitivních map

vytváření počítačových modelů toho, jak lidé vykonávají zadání a řeší problémy, vycházející z psychologických principů a výzkumů. V praxi může být kognitivní modelování využito např. pro předpověď druhu a počtu chyb, které udělají lidé při řešení úkolu, a času, který na něj spotřebují. Dvěma základními přístupy jsou konekcionistické kognitivní modelování (angl. connectionist cognitive modelling) a symbolické kognitivní modelování (angl. symbolic cognitive modelling). Srovnej mentální model. Viz též CRUM, CRUMBS, distributivní reprezentace, fuzzy kognitivní mapy, GOMS, kognitivní funkce, konekcionismus, mentální reprezentace, metakognice, modelování, neuronová síť, reprezentace, simulace, teorie myšlení, teorie poznání.

věda kombinující přístupy neurovědy a kognitivní vědy, studuje biologickou podstatu kognitivních procesů. Viz též neuropsychologie.

změna směřování v oblasti kognitivního výzkumu od behaviorismu ke kognitivní vědě a kognitivní psychologii. Viz též kognitivně-interakcionistická expanze, konekcionismus, new look.

souhrn všeho, co bylo procítěno, poznáno, naučeno (HYPERDICTIONARY 2003). Viz též mentální reprezentace, ortogonalizace.

viz kognitivní proces

míra, v níž mohou být kognitivní procesy vědomě ovlivňovány (pojem zavedl Z. Pylyshin). Krajními mezemi je kognitivní nepenetrabilita (angl. cognitive impenetrability), kdy kognitivní proces nemůže být vědomě ovlivňován cíli, přáními či záměry, a situace, kdy kognitivní proces může kompletně vědomě ovlivňován (proces je kognitivně penetrabilní, angl. cognitive penetrable). Podle DUNLOP 1993 je typickým příkladem kognitivní nepenetrability signál, přicházející ze sítnice oka do mozku, naopak interpretace tohoto signálu je (zčásti) kognitivní penetrabilní. Viz též kontinuum vědomí – nevědomí, nevědomí, podvědomí, subkognice, vědomí.

psychologická analýza toho, jak lidé zpracovávají, ukládají a vybavují si informace a znalosti a jak jsou tyto informace a znalosti využívány při rozhodování a řešení problémů. Viz též kódování, mentální reprezentace, metakognice, zpracování informací.

též kognitivní operace, mentální operace; proces získávání, zpracování, ukládání, využívání a transformace informací a znalostí člověkem, jehož součástí je vytvořené percepční prostředí a behaviorální prostředí, paměť, symbolizace, myšlení, řeč, pozornost, uvědomování si kvality, kvantity a struktury fyzického světa, obklopujícího jedince a jeho vnitřního světa atd. Je ovlivněn individuální percepcí, předchozí zkušeností (kulturní a sociální vlivy, vlivy životního prostředí atd.), strukturou vyšší nervové soustavy. Srovnej význam pojmů kognice, mentální jevy. Viz též kategorizace, kognitivní mapování.

1. přístup, který se zaměřuje především na popis a výklad kognitivních procesů v psychice (rozhodování, řešení problémů, paměť, percepce, očekávání apod.); 2. přístup, který zdůrazňuje vliv myšlení, znalostí, zkušeností a přesvědčení na chování jedince (volně podle HARTL – HARTLOVÁ 2000)

součást psychologie, která podrobně studuje celý proces mezi podnětem, jeho zpracováním a případně i uložením v mozku a odpovědí. Součástí studia jsou proto mimo jiné pozornost, percepce, učení, paměť, řešení problémů, reprezentace znalostí, logické myšlení, kreativita (běžně uváděné vymezení kognitivní psychologie). Významnými představiteli kognitivní psychologie byli HAYES (1978), PAIVIO (1986), KOSSLYN (1991). Metodami studia jsou mimo jiné aplikace matematiky a modelování na experimenty s výzkumem chování. Někdy je zúženě vnímána jako přístup ke studiu mentálních jevů na základě modelů zpracování informací, obvykle v analogii s počítačem (DUNLOP 1993). Přesněji lze kognitivní psychologii vymezit tak, že základním přístupem kognitivní psychologie ke studiu výše uvedených oblastí je způsob přijímání dat a informací, jejich zpracování, ukládání, vybavování, reprezentace atd. Kognitivní psychologie zpravidla pracuje na vyšších úrovních abstrakce nad úrovní biologickou. Opačným krajním přístupem ke kognitivní psychologii je v psychologii behaviorismus. Viz též experimentální estetika, kognitivní funkce, kognitivní modelování, kognitivní věda, počitek, teorie poznání, vjem, zapomínání, zpracování informací.

viz mentální reprezentace

stav, spojený s individuálními kognitivními procesy

způsob, jak jedinec využívá své předchozí znalosti, zkušenosti, dovednosti a přístupy v procesu učení (HARTL – HARTLOVÁ 2000). Srovnej kognitivní styl, kognitivní struktura.

obecný myšlenkový rámec jedince, který může mít přímý vliv na prožívání fenomenálního prostředí. Blízkým pojmem je kognitivní styl. Srovnej kognitivní strategie.

ucelený způsob, kterým osobnost myslí, vnímá, prožívá, pamatuje si, řeší problémy. Jsou uvažovány také dílčí kognitivní styly – např. pro provádění matematických výpočtů. Kognitivní styl je výrazně individuální a je determinován předchozí zkušeností, učením, osobními dispozicemi atd. Srovnej kognitivní strategie, kognitivní struktura. Viz též environmentální psychologie, IQ, kognitivní psychologie, psychologický profil.

1. souhrn/konstrukt/mapa vzájemně propojených znalostí, přání a postupů rozhodování o sobě, fyzickém a sociálním prostředí a kognitivních systémech druhých osob. Každé individuum má zpravidla několik oddělených kognitivních systémů. Srovnej kognitivní styl, kognitivní struktura. Viz též negentropie; 2. obecné označení pro biologický systém, který zpracovává informace

1. obecně: ucelená tvrzení, týkající se mentálních reprezentací a procesů, které se nad nimi/v rámci nich odehrávají. Viz též CRUM, CRUMBS, kognitivní věda, reprezentace; 2. názor v sociologii o tom, že poznávací procesy v sociální komunikaci mají rozhodující význam pro vznik a setrvání sociální struktury

forma terapie zavedená a rozvinutá A. Beckem. Vychází z předpokladu, že někteří lidé mají o sobě negativní, neadaptivní iracionální představy, resp. že lidé tyto představy a zkušenosti nevhodně třídí, interpretují a prožívají, a že tyto představy a jejich interpretace jim mohou způsobovat různé problémy. Podstatou terapie je takové působení, aby tyto představy a způsob jejich interpretace byly nahrazeny pozitivnějšími a více adaptivními. Jedou z metod kognitivní terapie je využití virtuální reality. Srovnej behaviorální terapie. Viz též kognitivní deformace, teorie kognitivní deformace.

způsob učení, zaměřený na principy, přístupy, znalosti, způsoby řešení problémů, pojmy. Viz též kognitivní strategie, metakognice, psychologie učení, teorie poznání, učení kognitivní flexibility.

též kognitivní vědy; věda, která se zabývá studiem inteligence a inteligentních systémů (živých i umělých), se zvláštním zřetelem na „inteligentní“ chování jako výpočetní proces (podle SIMON – KAPLAN 1989). Využívá přitom poznatků mnoha vědních disciplín, především informatiky, kognitivní psychologie, filosofie (zejména filosofie myšlení), lingvistiky, neurovědy, neurobiologie, neurofarmakologie, neurofyziologie, neuropsychologie, neurotechnologie, biochemie, biofyziky, medicíny, umělé inteligence, antropologie. Hlavními tématy zkoumání kognitivní vědy jsou řeč, učení, reprezentace znalostí, percepce a myšlení. Viz též CRUM, CRUMBS, fyzikalismus, komputacionalismus, konekcionismus, lidský mozek, mentální reprezentace, symbolická reprezentace, Turingův test.

viz kognitivní věda

1. obecně: ontogenetický vývoj myšlení, jeho jednotlivých kognitivních funkcí a kognitivních procesů; 2. v souvislosti s lidskou ontogenezí je tak zúženě označován rozvoj dětských schopností poznávání okolního světa (kdy je kognitivní vývoj nejdynamičtější). Původní představa (někdy označována jako teorie kognitivního vývoje, angl. cognitive developmental theory) relativně ostře ohraničených etap kognitivního vývoje dětí J. Piageta z roku 1969 (senzomotorická – angl. sensori-motor, pre-operační – angl. preoperational, konkrétně-operační – angl. concrete operational a formálně-operační – angl. formal operational) je nahrazena představou o výrazně individuálním rozvoji schopností jednotlivých dětí ve vztahu k percepcím, zvládání jazyka, rozhodování atd. Sledování kognitivního vývoje je významné pro kognitivní vědu ve vztahu k objasňování mechanismu a souvislostí rozvoje jednotlivých kognitivních funkcí a kognitivních procesů. Viz též adaptace, formálně operační myšlení, konkrétní operace, předoperační stadium, senzomotorické stadium, vývojová psychologie.

viz kognitivní modelování

kognitivní mapa, která vzniká konkrétní interakcí individua s konkrétním prostředím/prostranstvím/částí reálného světa. Srovnej obecná kognitivní mapa. Viz též percepční mapa.

viz kognitivní konstruktivismus

viz kognitivní lingvistika

viz kognitivní mapa

viz konkrétní kognitivní mapa

viz obecná kognitivní mapa

viz kognitivní mapování

viz fuzzy kognitivní mapy

viz kognitivní modelování

viz kognitivní modelování

viz kognitivní modelování

vztahující se ke kognitivním funkcím, které se úzce spojují s funkcí určitých částí mozku. Blíže viz neurokognice.

oslabení nebo absence jedné nebo více kognitivních funkcí, spojená s nemocí nebo fyzickým poškozením konkrétních oblastí mozku. Rozsah neurokognitivního deficitu se zjišťuje neuropsychologickými testy (angl. neuropsychological tests) a je důležitým vodítkem hledání vztahu mezi kognitivní funkcí a příslušnou oblastí (oblastmi) mozku, což vede k důkazům pro myšlenku lokalizace. Viz též afázie, amygdala, Brockova oblast, hierarchie, hipokampus, hypotalamus, léze, lidský mozek, specializace hemisfér, thalamus, Wernickova oblast.

kognitivní mapa ve formě obecného schématu pro určitý pojem, určitou situaci. Uplatňuje se v různé míře v procesu kognitivního mapování, její struktura i existence jsou výrazně individuální. Srovnej konkrétní kognitivní mapa. Viz též sémantická paměť.

viz kognitivní obrat

viz kognitivní obsah

viz kognitivní proces

viz kognitivní penetrabilita

viz kognitivní perspektiva

viz kognitivní evokované potenciály

emoce, které nejsou podmíněny (spojeny) s kognitivními procesy. Viz též intuice, subkognice.

viz kognitivní proces

viz kognitivně-procesní přístup

viz kognitivní přístup v psychologii

viz socio-kognitivní přístupy

viz kognitivní psychologie

viz mentální reprezentace

viz kognitivní stav

viz kognitivní strategie

viz kognitivní struktura

viz kognitivní styl

viz životní styl

viz kognitivní modelování

viz kognitivní systém

názor, že depresivní stavy jsou výsledkem chybného myšlení, jakými jsou nadsazování negativního a ignorování pozitivního, což vede k depresivnímu hodnocení sebe, druhých i celého světa. Viz též behaviorální terapie, kognitivní deformace, kognitivní terapie.

teorie vysvětlující, jak se mění zkušenosti nebo hypotézy lidí o jich samých nebo jejich okolí. Zakladatelem je Festinger (FESTINGER 1957). Základním předpokladem teorie je, že motivací osob je odstranění nekonsistentní kognice. Viz též disonantní kognice, environmentální bublina konsonantní kognice.

viz kognitivní vývoj

viz kognitivní teorie

viz kognitivní terapie

způsob učení, kdy obsah výuky a výukové aktivity jsou různě prezentovány, je kladen důraz na různé pohledy a přístupy, na vytváření různých konstrukcí znalostí. Výsledkem je zvyšování kognitivní flexibility jedince, tedy schopnosti diferentněji mentálně i behaviorálně reagovat na vnitřní i vnější podněty. Srovnej kognitivní učení. Viz též kognitivní disonance, kognitivní flexibilita, disonantní kognice, kreativita, plasticita mozku, plasticita nervového systému.

viz kognitivní učení

viz kognitivní věda

viz kognitivní věda

viz kognitivní vývoj