viz zvuková paměť

paměť pracující tak, že vybavení jedné struktury vede k vybavení asociované struktury. Viz též analogie, architektura poznávání, asociace, dlouhodobá paměť, sémantická síť, sémantická paměť, vytváření analogie, zapomínání.

též explicitní paměť, typ dlouhodobé paměti, v níž jsou vědomě uchovávány vzpomínky na události. Dělí se dále na sémantickou paměť a epizodickou paměť. Podle Andersona (ANDERSON 1976) paměť, která má formu sémantické sítě a prostřednictvím asociací propojuje výroky a obrazy. Viz též amnézie, dlouhodobá paměť, krátkodobá paměť, kolektivní paměť, okamžitá paměť, vybavování, zapomínání.

též permanentní paměť paměť (v souladu s trojsložkovým modelem paměti), v níž jsou uložené informace uchovávány dlouhodobě (měsíce, roky, resp. až trvale). Má velmi vysokou kapacitu, informace různého druhu jsou v ní uchovávány v různých reprezentacích. Ukazuje se, že část informací je v ní ukládána v asociativních strukturách, což může být modelováno sémantickými sítěmi (DUNLOP 1993). Klíčovou strukturou lidského mozku i mozku dalších živočichů je pro dlouhodobou paměť hipokampus, roli má také amygdala. Je diskutován mechanismus zápisu do dlouhodobé paměti a způsob ukládání (umístění paměťové informace v různých částech mozku), vybavování a upevňování zápisu v paměti. Viz též architektura poznávání, dispoziční reprezentace, engram, interference, kognitivní architektura, krátkodobá paměť, mentální reprezentace, mneme, okamžitá paměť, paměťové stopy, paměťové kódování, plasticita mozku, specifičnost kódování, synapse, vybavování, temporální lalok, vějířový efekt, zapomínání.

paměť, která je spojena s určitou událostí, je tedy spojena s konkrétním bodem/oblastí časoprostoru na rozdíl od sémantické paměti. Dochází v ní ke kódování, uchovávání a vybavování událostí a jevů, které jedinec osobně zažil na určitém místě v určitém čase (volně podle STERNBERG 2002) a má tedy bezprostřední propojení s kognitivními mapami a percepčními mapami. Je součástí deklarativní paměti. Viz též amnézie, dlouhodobá paměť, krátkodobá paměť, kolektivní paměť, paměťové stopy, vybavování, zapomínání.

viz deklarativní paměť

paměť spojená s úsudky a rozhodnutími, její křivka zapomínání je velmi pozvolná. Viz též deklarativní paměť, dlouhodobá paměť, krátkodobá paměť, okamžitá paměť, pracovní paměť.

viz zraková paměť

viz nedeklarativní paměť

znalosti, dovednosti, zážitky, zvyky a tradice určité společně pravidelně komunikující a nepřerušenou historií spojené skupiny lidí, spontánně předávané různou formou (pověsti a báje, vzorce chování, výchova, umění, morálka atd.) následujícím generací. Je předpokladem kulturní identity (PÁSKOVÁ – ZELENKA 2002). Blízkým termínem je mem. Viz též distribuovaná kognice, kolektivní vědomí, krátkodobá paměť, okamžitá paměť, paleopsychologie, turistická iritace.

paměť s rychlým přístupem, do níž vstupují některé informace z okamžité paměti. Má malou kapacitu – obsahuje v každém okamžiku asi 7 „clusterů“ informací, doba setrvání informací v paměti je desítky sekund, některé informace mohou být přesunuty do dlouhodobé paměti. Alternativní k pojetí krátkodobé paměti je koncepce pracovní paměti, kterou navrhli BADDELEY - HITCH (1974), a také pojetí Craika a Lockharta (CRAIK – LOCKHART 1972), kteří předpokládají, že krátkodobá paměť i dlouhodobá paměť jsou pouze dva projevy jednoho paměťového systému. Původně byla krátkodobá paměť označována jako primární paměť (angl. primary memory). Viz též deklarativní paměť, kognitivní architektura, kolektivní paměť, paměť krajiny, sériové vyhledávání, zraková paměť, zvuková paměť.

představy a znalosti o možnostech a vlastnostech vlastní paměti individua a o různých strategiích zapamatování si pro různé situace a různé obsahy paměti (např. využívání mnemotechnických pomůcek). Je součástí metakognice. Viz též metoda loci, učení, zapomínání.

též implicitní paměť; paměť mimovolní, nevědomá, která se projevuje řízením kroků chování (paměť pro dovednosti; podle HARTL – HARTLOVÁ 2000)

uložení informace v dlouhodobé paměti formou obrazu. Srovnej zraková paměť. Viz též hypotéza dvojího kódování.

též senzorická paměť; paměť, v níž jsou po krátkou dobu (zlomky sekundy, sekundy) uchovávány informace z receptorů. Nejvíce zkoumány jsou zraková paměť a zvuková paměť (též akustická paměť; angl. echoic memory). Okamžitá paměť je zvažována samostatně v rámci trojsložkového modelu paměti (dlouhodobá, krátkodobá a okamžitá paměť), resp. je možné ji chápat jako součást krátkodobé paměti. Má nejmenší kapacitu pro uchovávání informací a je pro ni typické nejkratší uchovávání jejího obsahu. Viz též dlouhodobá paměť, model procesu paralelní distribuce.

1. obecně: specializované zařízení/systém, určený pro uchovávání informací o minulosti. Chování (stav) systému, jehož je paměť součástí, pak závisí na současném stavu systému, okolních vlivech na systém, na stavu paměti a na procesu vybavování z paměti; 2. v živých systémech: funkce myšlení, která umožňuje vybavit si dojmy, poznatky, prožitky, pocity atd. z různě vzdálené minulosti a také naučené znalosti, informace, způsoby chování a reakce na vnější stimuly. Přestože v lidském mozku zřejmě existují oblasti se specifickou funkcí ve vztahu k paměti (viz amygdala, hipokampus), je paměť funkcí celého mozku. Existuje mnoho přístupů ke klasifikaci paměti a jednotlivé přístupy se významně překrývají, v řadě případů jsou používána výrazně odlišná východiska o funkci paměti, používá se řada synonym. Podle doby uchovávání informací bývá rozlišována na dlouhodobou paměť, krátkodobou paměť a okamžitou paměť, případně též na střednědobou paměť a pracovní paměť. Dlouhodobá paměť je dělena na sémantickou paměť a epizodickou paměť, nebo na deklarativní paměť a nedeklarativní paměť (implicitní paměť). Paměť je intenzivně zkoumána kognitivní vědou, zejména neurovědou, kognitivní psychologií, je modelována, je chápána jako součást mnoha mentálních procesů. Ukazuje se, že způsob ukládání informací v paměti je velmi složitý a souvisí s druhem informace, probíhá distribuovaně a současně i koordinovaně a pravděpodobně i různými mechanismy uchovávání informace na buněčné a molekulární úrovni. Mezi základní kognitivní procesy spojené s pamětí patří kódování informací (angl. encoding), ukládání (angl. storage) – zejména ve spojení s dlouhodobou pamětí, vybavování a dekódování informace (angl. retrieval) – opět zejména ve spojení s dlouhodobou pamětí, zapomínání. Viz též architektura poznávání, asociativní paměť, dlouhodobá paměť, explicitní paměť, funkcionální paměť, funkční zobrazování mozku, kódování, kognitivní psychologie, kolektivní paměť, krátkodobá paměť, mem, mneme, model procesu paralelní distribuce, neuronová síť, obrazová paměť, okamžitá paměť, paměť krajiny, paměťové kódování, paměťové stopy, paralelní vyhledávání, plasticita mozku, pracovní paměť, procedurální paměť, sériové vyhledávání, sluchová paměť, specifičnost kódování, synapse, topografická paměť, zraková paměť, zvuková paměť.

struktura i morfologie krajiny, na povrchu i pod jejím povrchem, která je odrazem geologických, fyzikálních, chemických, biologických, kosmických, kulturních a dalších procesů od vzniku Země (obecně planety). Základním rozdělením může být makro a mikro (např. změny zapsané do struktury hornin) paměť krajiny. Viz též genius loci, morfická rezonance, struktura krajiny, tesera.

viz zrakově-rozpoznávací paměť

proces přeměny vnímaného podnětu na určitý kód, který je poté zaznamenán v paměti. Viz též dekódování, dlouhodobá paměť, hypotéza dvojího kódování, kódování, mneme, paměťové stopy, plasticita mozku, specifičnost kódování.

představa o způsobu uložení informace v mozku, vycházející z neurobiologického základu paměti. Jednou z variant paměťových stop jsou engramy. Viz též dekódování, dlouhodobá paměť, hipokampus, hypotéza dvojího kódování, kódování, mneme, neurobiologie, paměťové kódování, paralelní vyhledávání, plasticita mozku, sériové vyhledávání, specifičnost kódování, vybavování, zapomínání, zpracování informací.

viz dlouhodobá paměť

paměť, která slouží pro uchování informací po krátkou dobu pro vykonání určité aktivity – např. mezivýpočty pro matematický výpočet, znalosti vyčtené těsně před zkouškou (zde může jít ale také o aktivaci a případně i propojení znalostí, uložených v dlouhodobé paměti). Viz též architektura poznávání, deklarativní paměť, epizodická paměť, krátkodobá paměť, okamžitá paměť, sémantická paměť, shlukování.

viz krátkodobá paměť

lidská paměť, v níž jsou ukládány procedury, resp. vztahy mezi podnětem a odpovědí. Patří k základním a jednoduchým formám paměti. Viz též architektura poznávání, deklarativní paměť, dlouhodobá paměť, okamžitá paměť, procedurální reprezentace, zraková paměť, zvuková paměť.

předpokládaný systém v paměti, založený na obecných znalostech a sémantických pravidlech, typ dlouhodobé paměti. U znalostí uložených v sémantické paměti není patrný vztah k situaci, v níž byly získány (tedy kdy a kde byly získány). Je součástí deklarativní paměti. Srovnej epizodická paměť. Viz též lingvistika, obecná kognitivní mapa, okamžitá paměť, procedurální paměť, sémantika, sémantická síť, úrovně zpracování.

viz okamžitá paměť

viz zvuková paměť

paměť, která obsahuje informace o místech v prostoru i jejich vzájemných vztazích, o cestách mezi různými místy. Viz též kognitivní mapa, mentální mapa, mentální obraz, navigace, orientace, prostorová lokalizace, prostorové učení, reprezentace prostoru, tesera, vizuální percepce prostoru, zrakově-prostorová dovednost, zrakově-prostorová inteligence.

paměťový záznam neobyčejně významné události (např. události, která ohrožovala život jedince), jež je velice živý a detailní, jako by byl nesmazatelné zachycen na filmu. Přesnost takové vzpomínky však obvykle není tak přesná, jak se jedinec domnívá (STERNBERG 2002).

též vizuální paměť, někdy též ikonická paměť; krátkodobá paměť pro vizuální vjemy, součást okamžité paměti. Podle (STERNBERG 2002) senzorický registr pro velmi krátkodobé uchování jednotlivých zrakových představ v podobě ikon (zrakových představ znázorňujících něco, obvykle jsou podobné tomu, co je reprezentováno). Může se uplatňovat při orientaci v prostoru ve tmě – po zhasnutí se vybavuje poloha jednotlivých předmětů. Srovnej obrazová paměť. Viz též architektura poznávání, dlouhodobá paměť, percepce, perzistence vidění, procedurální paměť, zvuková paměť.

schopnost zapamatovat si a rozpoznat vizuální stimuly

též sluchová paměť; paměť pro zvuky, často označována zúženě paměť pro hudební zvuky (hudební paměť), liší se od paměti pro slova. Sluchová paměť výrazně souvisí s dispozicemi osob a s charakterem zvuku (propojení do melodie, charakter melodie, pravidelnost atd.). Je jedním z druhů okamžité paměti a uchovává informaci jen krátce (jen o něco déle než zraková paměť). Viz též architektura poznávání, dlouhodobá paměť, percepce, procedurální paměť.