jedna z variant vizuální iluze, kdy předložený obraz může být interpretován dvěma různými způsoby. Jedinec může po prvotní interpretaci vnímat pouze jednu z interpretací, či může být schopen mezi oběma interpretacemi přecházet (např. při otáčení obrazu či soustředění se na určitý detail).

soubor metod (elektroencefalografie, funkční magnetická rezonance, evokované potenciály, funkční nukleární magnetická rezonance, jednofotonová emisní tomografie, magnetická rezonanční spektroskopie, magnetoencefalografie, počítačová tomografie, pozitronová emisní tomografie), které jsou schopny s dostatečným časovým a prostorovým rozlišením (u jedné metody nemusí být splněno současně, mohou se proto kombinovat výhody různých metod) detekovat různé projevy biologické aktivity mozku – především změny elektromagnetického pole a změny v chemickém složení tkání mozku (např. změny koncentrace jednotlivých prvků). Je významným přístupem pro hledání souvislosti mezi biologickými charakteristikami kognitivního systému a kognitivními funkcemi, pro řešení problému myšlení - tělo. Viz též mapování, neurobiologie, neurobiologický proces, neurofyziologie, neurokognitivní, neuropsychologie, šíření excitace.

mentální reprezentace, která je podobná obrazu. Viz též hypotéza dvojího kódování, mentální rotace, obraz, představa.

mentální reprezentace spojená s určitou percepcí, obecněji i s určitým mentálním procesem. Viz též mentální obraz, obraz těla.

způsob individuální percepce vlastního těla. Jeho interní reprezentace je deformována tím, jak jsou různé části těla vnímány. Extrémním případem zkreslení obrazu těla je vnímání neexistujících končetin po amputaci a bolesti v nich (fantómová bolest). Obraz těla může obsahovat vedle objektivizovatelných prvků (výška, váha, délka končetin apod.) také vnímání funkce a pocitů různých částí těla a může být různě citově zabarven. Srovnej perceptuální model. Viz též hmat, ideální Já, introspekce, minimální Já, narativní Já, sebepercepce.

viz dvojznačný obraz

viz mentální obraz

uložení informace v dlouhodobé paměti formou obrazu. Srovnej zraková paměť. Viz též hypotéza dvojího kódování.

viz obrazová paměť

někdy též rozpoznávání objektů; proces rozdělování obrazu na jednotlivé, významově a/nebo fyzicky rozdílné objekty. Proces přirozeně probíhající v rámci kognitivních procesů živočichů i člověka, pro umělou inteligenci jedna z typických a relativně obtížných úloh. Viz též analýza význačných rysů.

představa, obraz o vlastní osobě, mentální mapa vlastní osoby. Je typické, že sebeobraz podléhá různě velkému zkreslení u různých jedinců. Studován je rozdíl mezi tím, jakým chci být – za koho se považuji – jaký ve skutečnosti jsem. Tento rozdíl musí být zvažován při konstrukci a interpretaci různých dotazníkových a anketárních šetření. Viz též autoanalýza, ideální Já, introspekce, minimální Já, narativní Já, okamžité Já, obraz těla, sebepercepce, sebepojetí.

viz funkční zobrazování mozku