viz plasticita nervového systému

vlastnost lidské kognice, na jejímž základě se lidé zdají neomezeně schopní modifikovat své kognitivní procesy a produkty a zvyšovat svou efektivitu při vykonávání úkolů (STERNBERG 2002). Viz též plasticita mozku, plasticita nervového systému.

schopnost mozku měnit svou strukturu pod vlivem opakovaných podnětů a zkušenosti, je základní podmínkou činnosti mozku. Nejvyšší plasticita je v mládí, kdy dokonce podmiňuje např. rozvoj mnoha percepcí, je ale zachována i do stáří a její míra souvisí s mírou využívání mozku. Projevuje se v širokém časovém rozpětí od milisekund až po roky. Podle (KULIŠŤÁK 2003) se rozlišuje evoluční plasticita (změny během ontogeneze), reaktivní plasticita (změny jako odezvy na krátkodobou stimulaci), adaptační plasticita (změny jako odpověď na opakovanou nebo dlouhodobou stimulaci), reparační plasticita (při strukturální a funkční obnově/náhradě poškozené nervové tkáně, viz také neurogeneze), ekologická plasticita (vliv prostředí). Plasticita mozku je potvrzována funkčním zobrazování mozku a může být simulována např. v neuronových sítích. Viz též dlouhodobá paměť, kognitivní flexibilita, lidský mozek, neurální Darwinismus, paměťové kódování, paměťové stopy, plasticita nervového systému, podmiňování, senzorická deprivace, specifičnost kódování, synapse, učení kognitivní flexibility, zpětná vazba.

též neuroplasticita; schopnost nervového systému přizpůsobit se fyziologicky i funkčně vnějším podnětům. Její nejdynamičtější částí je plasticita mozku. Viz též kognitivní flexibilita, neurální Darwinismus, neurobiologický proces, paměťové stopy, synapse, učení kognitivní flexibility, zpětná vazba.