představa sebe sama takového, jakým chce dotyčný být (angl. „Me as I would like to be“). Viz též autoanalýza, introspekce, minimální Já, narativní Já, obraz těla, okamžité Já, sebepercepce, vědomí vlastního „Já“, zrcadlové Já.

1. prožívání a uvědomování si sebe sama, své jedinečnosti a odlišnosti od ostatních, vymezení se vůči okolí. Viz též ego, ideální Já, sebepercepce, vědomí vlastního „Já“; 2. jednotlivcem či skupinou vnímaná sounáležitost s určitým prostředím, sociální skupinou (skupinová identita); 3. konstatování naprosté shody mezi dvěma nebo více subjekty (podle HARTL – HARTLOVÁ 2000)

viz kulturní identita

„učený idiot“, jedinec se schopnostmi podprůměrnými v mnoha oblastech, ale s nadprůměrnými až fenomenálními schopnostmi v jedné oblasti. Nejčastěji je tato schopnost (např. provádět složité matematické operace zpaměti, naučit se nazpaměť celé telefonní seznamy) založena na jeho zdánlivě neomezené paměti. Existence takových jedinců je jedním z argumentů pro teorii vícenásobných inteligencí. Viz též IQ, mentální retardace, teorie multidimenzionální inteligence, teorie vícenásobných inteligencí, zázračné dítě.

viz zraková paměť

důležitá součást kognitivní archeologie, zabývající se studiem uměleckých reprezentací, které měly náboženský a rituální význam, byly spojením jevů v přírodě a jejich symbolického významu (např. Slunce a sluneční bůh). Viz též antropologie, paleopsychologie, rituál, ritualizace, ritualizace života, symbol.

viz dotyková iluze

viz smyslový klam

viz kognitivní iluze

viz vizuální iluze

viz percepční iluze

viz vizuální iluze

(angl.) podle HARTL – HARTLOVÁ 2000 termín zavedený Paiviem (1971) pro psychické představy, které jsou organizovány na základě vztahů mezi částmi a celky. Srovnej logogen.

viz kognitivní imperativ

viz nedeklarativní paměť

proces přeměny dítěte v samostatnou osobnost (termín zavedl C. G. Jung), typický vyšší sebereflexí, lepším vztahem k vlastní osobě i k druhým

způsob získávání nových poznatků (obecněji a přesněji způsob uvažování) zobecňováním specifické zkušenosti (zkušeností). Indukce nemusí vést k pravdivým závěrům, jejím výsledkem ve vědeckém zkoumání je typicky hypotéza. Srovnej generalizace. Viz též abdukce, dedukce, formální logika, heuristika, kategorizace, logické myšlení, logika, mentální logika, pravidla odvozování, vytváření analogie.

1. kognitivní vědy: vyjádření, záznam, odraz určité dílčí vlastnosti reálného světa, nebo světa virtuálního, budovaného podle určitých pravidel. Ukázky informací: nejvyšší teplota ve stínu dosáhla 3.7.1999 na území České republiky hodnotu 30,40C; v první fotbalové lize zvítězila v ročníku 1998/1999 Sparta Praha; tento výkres budovy v programu AutoCAD se skládá z 2586 objektů (podle ZELENKA 2000). Srovnej znalost. 2. kybernetika: informace je vymezována v souvislosti s procesem rozhodování jako negentropická veličina, snižující neurčitost procesu rozhodování. Viz též negentropie.

zkratka IS; vzájemně propojené a spolupracující části, jejichž cílem je shromažďování, zpracování, ukládání a poskytování informací (Laudon – Laudon 2003). Jiná definice: funkční celek, zabezpečující cílevědomé a systematické (automatizované nebo manuální) shromažďování, získávání, zpracování, uchovávání, zpřístupňování, přenos a šíření informací podle definovaných postupů (procedur). Každý informační systém zahrnuje informační základnu (data), technické a programové prostředky, technologie, procedury a pracovníky. Srovnej kognitivní systém. Viz též kaskádové zpracování, zpracování informací.

též útlum; proces, který společně s excitací doprovází vyšší nervovou činnost a způsobuje utlumení, zpomalení nebo ukončení probíhajícího procesu, resp. zbrždění nebo potlačení účinku jedné látky jinou látkou (encyklopedie Universum A-Z 2003). Viz též neuron, neurotransmiter, úroveň aktivace.