metoda zlepšování dlouhodobé paměti, kdy se nové informace a znalosti učí jejich umísťováním v dobře známé architektonické nebo obecněji geografické struktuře. Může být využita např. pro výuku jazyků. Je jedním z projevů efektu kontextu. Metoda naznačuje význam vytváření propojených struktur v rámci mentálních map a kognitivních map. Viz též metapaměť, specifičnost kódování.

viz vylučovací metoda

osoba (klasifikace podle Ploga) vykazující rysy alocentrika (zájem o nové destinace a kultury) i psychocentrika (cestování pouze do známých destinací). Midcentrik nemá příliš dobrodružné sklony, nevyhýbá se však novým zážitkům, pokud nejsou pro něj příliš náročné. Midcentrik je typickým návštěvníkem ve střední fázi životního cyklu destinace (podle PÁSKOVÁ – ZELENKA 2002). Viz též motivace, percepční diverzita.

způsob získávání informací o okolním světě, který není založen na dosud známých smyslech (senzorech). Je předmětem intenzivního výzkumu, dosud však není experimentálně potvrzeno ani všeobecně přijímáno. Mimosmyslové vnímání je součástí řady jevů, které zkoumá parapsychologie – telekineze, telepatie, jasnovidnost aj. Srovnej podprahový podnět. Viz též geopsychika, intuice, racionalismus.

z fenomenologického hlediska jde o uvědomění si bytí subjektem prožitku (bytost si uvědomuje, že je subjektem prožitku), nerozestřeného v čase. Viz též ideální Já, narativní Já, obraz těla, okamžité Já, perceptuální model, sebepercepce, vědomí vlastního „Já“, zrcadlové Já.

obecné označení paměti jako funkce organické hmoty. Viz též biologický naturalismus, biologizace, biologický determinismus, dlouhodobá paměť, engram, genetický determinismus, konekcionismus, lidský mozek, neuron, paměťové stopy, synapse, plasticita mozku.

viz multidimenzionální škálování

viz fuzzy množina

percepce založená především na zpracování informací z receptorů a v minimální míře na předchozí zkušenosti a znalostech (specificky na dedukci), na rozdíl od amodální percepce. Viz též nepřímá percepce, přímá percepce.

systém předpokladů a/nebo rovnic a/nebo obrazů a/nebo vztahů atd., které zjednodušeně vystihují některé aspekty fenomenálního prostředí, resp. behaviorálního prostředí. Modely mohou být založeny na teorii nebo hypotéze, mohou spolu vzájemně souviset, mohou být dynamicky upravovány v souvislosti s dalším poznáním, mohou být postupně vytvářeny v procesu, který simuluje biologickou evoluci (viz evoluční algoritmy, genetické algoritmy). Viz též CRUM, CRUMBS, distributivní reprezentace, dynamická teorie systémů, dynamické modelování, elitismus, fuzzy kognitivní mapy, genetické programování, evoluční programování, evoluční výpočty, kognitivní modelování, komputacionalismus, LISP, mentální reprezentace, model procesu paralelní distribuce, modelování, neuronová síť, optimalizace, Prolog, reprezentace, simulace.

představa, že informace nejsou do paměti ukládány v postupných (hierarchických) krocích (tedy okamžitá paměť – krátkodobá paměť – dlouhodobá paměť), ale že jsou ukládány paralelně do všech částí paměťového systému. Viz též distributivní reprezentace, hipokampus, pravidlo učení, zraková paměť, zvuková paměť, zpracování informací.

viz mentální model

viz perceptuální model

způsob vystižení reality za cenu jejího přiměřeného zjednodušení, za účelem popisu, pochopení, předpovědi a simulace sledovaných jevů a procesů. Viz též dynamické modelování, kognitivní modelování, konekcionismus, mentální reprezentace, model, neuronová síť, reprezentace, simulace.

viz dynamické modelování

viz kognitivní modelování

viz kognitivní modelování

viz kognitivní modelování

viz konekcionistické modely

též modulární teorie kognice; koncept (teorie) kognice prosazovaný J. Fodorem (a N. Chomským), v němž se předpokládá v úvodní fázi poznávání (změna excitace receptorů na nervové signály – angl. transducer level a základní rozpoznávání a popis – angl. the input systems level) relativní nezávislost jednotlivých procesů. Naopak ve shodě s názory dalších vědců považuje Fodor další fázi poznávání – kognitivní funkce vyšší úrovně – za nemodulární a složitě vzájemně propojené procesy. Některými autory je modularita rozšiřována i na další kognitivní funkce (např. řeč, paměť). Viz též funkcionální architektura.