představa, že myšlení je tvořeno geneticky podmíněnými a funkčně oddělenými moduly (FODOR 1983). Viz též lokalizace, lokalizace funkcí.

jedno z pravidel odvozování, které říká, že pokud platí, že P je pravdivé a pokud je také pravda, že jestliže P pak Q, potom Q musí být také pravdivé. Viz též abdukce, dedukce, formální logika, generalizace, indukce, logické myšlení, logika, modus tollens, odvozování, pravidla, pravidla odvozování.

jedno z pravidel odvozování, které říká, že pokud platí, že jestliže z P vyplývá Q a Q je nepravdivé, pak P musí být také nepravdivé. Viz též abdukce, dedukce, formální logika, generalizace, indukce, logické myšlení, logika, modus ponens, odvozování, pravidla, pravidla odvozování.

viz reprezentační mohutnost

viz výpočetní mohutnost

jedno ze základních filosofických pojetí, podle něhož lze mnohotvárnost reálného světa redukovat na poslední, jediný princip, pojímaný různě: duch (idealismus), substance (B. Spinoza), hmota (materialismus). Protikladem monismu je dualismus, pluralismus (podle encyklopedie Universum A-Z 2003). Viz též atomismus.

způsob posuzování vzdálenosti reálných objektů, založený na podnětech, jež jsou reprezentovány dvourozměrně a mohou být pozorovány jen jedním okem (STERNBERG 2002) – např. jemnost pozorovatelné textury objektů, rozdílná relativní rychlost pohybu objektů v různé vzdálenosti od pozorovatele. Viz též binokulární disparita, fí jev, efekt rybího oka, monokulární vodítka prostorové hloubky, paralaxa pohybu, percepce hloubky, percepční dovednost, percepční konstanta, vizuální percepce prostoru.

nejmenší jednotka, která má význam/smysl v lingvistice (v jazyce). Může jí být slovo (např. letadlo, bazén), také ale jednotlivé písmeno, které mění smysl sdělení (např. vrtulník – vrtulníky). Význam morfému může být kontextuálně závislý. Viz též funkční morfém, obsahový morfém.

viz funkční morfém

viz obsahový morfém

předpokládaná (a částečně i vědecky doložená – morfologie a magnetické vlastnosti hornin, složení vzduchu uloženého v ledovcích, archeologické nálezy apod.) vlastnost časoprostoru uchovávat v sobě stopy událostí, obdoba paměti člověka (PÁSKOVÁ – ZELENKA 2002). Viz též genius loci, paměť krajiny.

1. studium struktury nebo formy organismů nebo jejich částí. Pro kognitivní vědu je jedním z význačných směrů výzkumu upřesňování morfologie nervové soustavy ve spojení s funkcemi jejich dílčích struktur. Viz též funkční zobrazování mozku, lokalizace, lokalizace funkcí; 2. v lingvistice: studie způsobu konstrukce morfémů

vnitřní stav, který aktivuje určitý způsob chování, přípravy chování nebo myšlení. Vzniká působením vnější i vnitřní stimulace a její kognitivní interpretací. Viz též autostimulace, hierarchie potřeb, podprahové vnímání.

viz lidský mozek

viz zadní mozek

technika pro získávání obrazu vnitřku organismů s využitím magnetické rezonanční spektroskopie

viz magnetická rezonanční spektroskopie

též mnohorozměrné škálování; soubor metod, které umožňují nalézt vztahy mezi entitami tím, že převádějí tyto vztahy na geometrickou reprezentaci. Multidimenzionální škálování je obecnější alternativou k faktorové analýze.

tuková látka, která obaluje axony neuronů a zvyšuje rychlost i přesnost neuronální komunikace (STERNBERG 2002). Viz též neurotransmiter.

pojem užívaný velmi nejednotně: 1. obecně (i pojetí kognitivní psychologie): souhrn psychických procesů a činností; 2. v užším smyslu: ztotožňování mysli s náladou