studium psychologických projevů lidí v minulosti, a to prostřednictvím analýzy mýtů, pohádek, pověstí, rituálů, obřadů, kreseb, tabu. Motivací studia je odhalit všem lidem společné psychologické prapodstaty člověka, jako jsou archetypy, kolektivní nevědomí apod. (podle HARTL – HARTLOVÁ 2000). Srovnej s evoluční psychologií, kognitivní archeologií. Viz též antropologie, lidová biologie, lidová psychologie, lidová sociologie, mem, mentální logika, ritualizace, tabula rasa.

1. obecně: specializované zařízení/systém, určený pro uchovávání informací o minulosti. Chování (stav) systému, jehož je paměť součástí, pak závisí na současném stavu systému, okolních vlivech na systém, na stavu paměti a na procesu vybavování z paměti; 2. v živých systémech: funkce myšlení, která umožňuje vybavit si dojmy, poznatky, prožitky, pocity atd. z různě vzdálené minulosti a také naučené znalosti, informace, způsoby chování a reakce na vnější stimuly. Přestože v lidském mozku zřejmě existují oblasti se specifickou funkcí ve vztahu k paměti (viz amygdala, hipokampus), je paměť funkcí celého mozku. Existuje mnoho přístupů ke klasifikaci paměti a jednotlivé přístupy se významně překrývají, v řadě případů jsou používána výrazně odlišná východiska o funkci paměti, používá se řada synonym. Podle doby uchovávání informací bývá rozlišována na dlouhodobou paměť, krátkodobou paměť a okamžitou paměť, případně též na střednědobou paměť a pracovní paměť. Dlouhodobá paměť je dělena na sémantickou paměť a epizodickou paměť, nebo na deklarativní paměť a nedeklarativní paměť (implicitní paměť). Paměť je intenzivně zkoumána kognitivní vědou, zejména neurovědou, kognitivní psychologií, je modelována, je chápána jako součást mnoha mentálních procesů. Ukazuje se, že způsob ukládání informací v paměti je velmi složitý a souvisí s druhem informace, probíhá distribuovaně a současně i koordinovaně a pravděpodobně i různými mechanismy uchovávání informace na buněčné a molekulární úrovni. Mezi základní kognitivní procesy spojené s pamětí patří kódování informací (angl. encoding), ukládání (angl. storage) – zejména ve spojení s dlouhodobou pamětí, vybavování a dekódování informace (angl. retrieval) – opět zejména ve spojení s dlouhodobou pamětí, zapomínání. Viz též architektura poznávání, asociativní paměť, dlouhodobá paměť, explicitní paměť, funkcionální paměť, funkční zobrazování mozku, kódování, kognitivní psychologie, kolektivní paměť, krátkodobá paměť, mem, mneme, model procesu paralelní distribuce, neuronová síť, obrazová paměť, okamžitá paměť, paměť krajiny, paměťové kódování, paměťové stopy, paralelní vyhledávání, plasticita mozku, pracovní paměť, procedurální paměť, sériové vyhledávání, sluchová paměť, specifičnost kódování, synapse, topografická paměť, zraková paměť, zvuková paměť.

struktura i morfologie krajiny, na povrchu i pod jejím povrchem, která je odrazem geologických, fyzikálních, chemických, biologických, kosmických, kulturních a dalších procesů od vzniku Země (obecně planety). Základním rozdělením může být makro a mikro (např. změny zapsané do struktury hornin) paměť krajiny. Viz též genius loci, morfická rezonance, struktura krajiny, tesera.

viz zvuková paměť

viz asociativní paměť

viz deklarativní paměť

viz dlouhodobá paměť

viz epizodická paměť

viz explicitní paměť

viz funkcionální paměť

viz ikonická paměť

viz implicitní paměť

viz kolektivní paměť

viz krátkodobá paměť

viz nedeklarativní paměť

viz obrazová paměť

viz dlouhodobá paměť

viz pracovní paměť

viz krátkodobá paměť

viz procedurální paměť