viz výpočetní síla

viz umělá inteligence

napodobení vybraných procesů nebo funkce celého systému, jeden z přístupů modelování. Při simulaci bývá požadováno, aby pro daný proces (funkci systému) stejné vstupy vedly ke stejným výstupům u obou systémů. Viz též dynamické modelování, kognitivní modelování, konekcionismus, mentální reprezentace, model, neuronová síť, reprezentace.

viz neuronová síť

viz neuronová síť

viz sémantická síť

viz umělá neuronová síť

viz sémantické sítě

filosofický směr, jehož základním východiskem je, že člověk nemůže dosáhnout úplného poznání. Argumentem pro skepticismus může být existence dynamicky se měnícího a v prostoru zřejmě neohraničeného vesmíru, výzvou je i interpretace principu neurčitosti v kvantové fyzice. Srovnej relativismus, vědecký realismus. Viz též alogismus, determinismus, solipsismus, teorie poznání.

viz slepá skvrna

viz umělá inteligence

místo na oční sítnici, kde nejsou čípky ani tyčinky pro denní a noční vidění a kde je napojen oční nerv. Toto místo tedy není schopno detekovat dopadající světlo jako ostatní části oka. Existenci slepé skvrny si však člověk běžně díky způsobu zpracování signálu z očí v mozku neuvědomuje, lze ji demonstrovat experimentálně. Viz též amodální percepce, modální percepce, nepřímá percepce, přímá percepce, smyslový klam.

hledání cíle nalézáním společných mnohočetných znaků, které odlišují cílový podnět od distraktorů (STERNBERG 2002). Srovnej vyhledávání podle znaku, bdělost. Viz též teorie integrace znaků, vyhledávání.

viz mentální slovník

emoce, u kterých je vždy přítomno kognitivní hodnocení, které ovlivňuje jejich subjektivitu (např. závist, nenávist). Viz též pocit, základní emoce.

viz zvuková paměť

systém sestávající z buněk (smyslové buňky, senzorické buňky, senzory), které jsou schopny registrovat určitý fyzikální vliv v určitém rozmezí jeho hodnot, a z buněk v mozku, které přijímají a zpracovávají signály, přicházející ze smyslových buněk. Vedle tradičně a chybně zužovaného pojetí lidských smyslů na pět (zrak, sluch, čich, hmat, chuť) má člověk ještě další smysly a hmat je navíc jemněji rozlišován podle vnímaného podnětu – vnímání tlaku (angl. tactition), bolesti (angl. nociception), tepla (angl. thermoception), dále vnímání polohy různých částí vlastního těla (angl. proprioception), rovnováhy (angl. equilibrioception). U živočichů a rostlin existují ještě další smysly – vnímání elektrických polí (angl. electroception, electroreception), vnímání magnetických polí (angl. magnetoception), echolokaci. Na smysly lze pohlížet také jako na komunikační kanály, které přijímají a přenášejí určité množství bitů. Viz též dotyková iluze, nepřímá percepce, percepce, přímá percepce, receptor, senzorický proces, smyslový klam, vizuální iluze, zraková paměť, zvuková paměť.

viz čich

fyziologické přizpůsobení vnímané změně prostředí (např. adaptace na intenzitu světla), které obvykle není předmětem vědomé manipulace či kontroly a jež nezávisí na předchozí zkušenosti s danou změnou (STERNBERG 2002). Srovnej habituace. Viz též adaptace.

součást psychologie, zabývající se souvislostí intenzity a druhu interakce působící na senzory a vnímáním (např. při jaké intenzitě je světlo již vnímáno jako bílé). Viz též senzorický potenciál, senzorický proces, smysl, smyslové čidlo, smyslový klam.