informační systém, který pracuje nad znalostní bází, expertní systém je vnímán jako jeden z typů znalostních systémů. Viz též expertní systém, heuristika, systém pro podporu rozhodování, umělá inteligence.

viz vizuální znečištění

paměťový proces podílející se na paměťových úkolech, kdy je jedinec požádán, aby zvolil nebo jinak identifikoval (tedy nikoli produkoval) fakt, slovo nebo jinou položku, např. pomocí volby správné odpovědi z více možností (STERNBERG 2002). Srovnej vybavování. Viz též dlouhodobá paměť, latentní doba vybavování, latentní doba znovupoznání, plasticita mozku, plasticita nervového systému, rozpoznání, rozpoznávání obrazů, upamatování, vybavování, zapomínání.

viz zpětné šíření

viz funkční zobrazování mozku

odezva systému v závislosti na vstupním vlivu, vazba mezi vstupem a výstupem téhož systému nebo mezi koncovým a počátečním prvkem nějaké cesty v systému, která způsobuje, že je vstup závislý na výstupu. V jakémkoli systému se zpětnou vazbou jsou důležité čtyři činitele: změna odezvy systému při změně podnětu (citlivost systému); velikost zpětné vazby; směr působení zpětné vazby (pozitivní či negativní zpětná vazba – pokud je vstup zesilován, jde o pozitivní zpětnou vazbu, při zeslabování vstupu jde o negativní zpětnou vazbu); časový posun mezi okamžikem působení a výstup a okamžikem zahájení odezvy. Nejčastěji je zpětná vazba vnímána jako reakce na určitý stav, resp. je označením pro vzájemnou závislost stavů. Zpětná vazba se využívá např. k regulaci v technice. V biologických systémech je pozitivní i negativní zpětná vazba základní interní i externí vitální funkcí, realizovanou mnoha způsoby, nejen nervovou soustavou. Viz též biologická zpětná vazba.

někdy též zobecněné Delta pravidlo; často používaný postup učení v neuronových sítích se třemi nebo více vrstvami procesních jednotek, spočívající v porovnání a vytvoření rozdílu aktuálního a požadovaného výstupu ze sítě. Tento rozdíl se pak zpětně šíří sítí, čímž jsou ovlivňovány váhy propojení sítě. Viz též Delta pravidlo, konekcionistické modely, pravidlo učení.

též teorie shora dolů; zpracovávání informací postupem „shora dolů“, kdy se předpokládá, že určitá znalost o světě ovlivňuje zpracování informací nižších úrovní, např. smyslové. Typické např. u rozpoznávání a zařazování (klasifikaci) předmětů zrakem (tedy poté co je přijata a zpracována primární vizuální informace). Zpracování „shora dolů“ úzce souvisí s hierarchickým uspořádáním kognitivních systémů. Srovnej zpracování „zdola nahoru“. Viz též amodální percepce, hierarchie, kódování, modularita, modální percepce, nepřímá percepce, přímá percepce, smysl, specifičnost kódování.

též teorie odspoda vzhůru, teorie založené na datech; zpracovávání informací postupem „zdola nahoru“ – informace jsou v mozku zpracovávány v postupných hierarchických úrovních, typické je to např. u zpracování přicházejícího primárního podnětu u vizuální informace. Jednoduchá informace přicházející z receptorů postupně vytváří složitější obraz světa a pro její zpracování může být následně použito předchozích znalostí o světě - následuje zpracování „shora dolů“ s vytvářením očekávání či vhodným strukturováním přicházející informace (např. rozdělení obrazu do objektů na základě předchozí zkušenosti). Zpracování „zdola nahoru“ může být implementováno také v systémech umělé inteligence pro zpracování dat na nižších úrovních (s využitím sady pravidel) k získání dat vyšších úrovní. Častá je i kombinace se zpracováním „shora dolů“ (např. lingvistická analýza, rozpoznávání obrazu). Viz též amodální percepce, hierarchie, kódování, modální percepce, nervová soustava, percepce, perceptuální model, nepřímá percepce, přímá percepce, smysl, specifičnost kódování, zpracování informací.

v souvislosti s lidským myšlením z různých přístupů a teorií různě vysvětlovaný proces: behaviorismus zjednodušeně zdůrazňuje souvislost mezi stimulem a odezvou, sociální psychologie zdůrazňuje vliv sociálního prostředí, environmentálních faktorů a osobnosti. Komplexně jej zkoumá kognitivní psychologie. Proces zpracování informací lze schematicky rozdělit do vzájemně souvisejících činností: percepce, kódování, organizace, odvozování hypotéz, rozhodnutí. Současně lze proces lidského rozhodování chápat jako vzájemnou interakci procesů zpracování „shora dolů“ a zpracování „zdola nahoru“, resp. střetávání očekávání a uložených a vybavených znalostí a informací s informacemi přijímanými (viz disonantní kognice). Obecně může být zpracování informací považováno za proces vytváření a manipulaci s vnitřními reprezentacemi. Viz též hypotéza tří úrovní, kaskádové zpracování, kódování, kognice, mentální reprezentace, model procesu paralelní distribuce, paralelní zpracování, přímá percepce, nepřímá percepce, sériové zpracování, sociální kognice, specifičnost kódování, umělá inteligence, úrovně zpracování.

viz kaskádové zpracování

viz paralelní zpracování

viz sekvenční zpracování

viz sériové zpracování

též vizuální paměť, někdy též ikonická paměť; krátkodobá paměť pro vizuální vjemy, součást okamžité paměti. Podle (STERNBERG 2002) senzorický registr pro velmi krátkodobé uchování jednotlivých zrakových představ v podobě ikon (zrakových představ znázorňujících něco, obvykle jsou podobné tomu, co je reprezentováno). Může se uplatňovat při orientaci v prostoru ve tmě – po zhasnutí se vybavuje poloha jednotlivých předmětů. Srovnej obrazová paměť. Viz též architektura poznávání, dlouhodobá paměť, percepce, perzistence vidění, procedurální paměť, zvuková paměť.

schopnost jedince zrakem vnímat, třídit a chápat v souvislostech prostorové informace. Blízkým termínem je zrakově-prostorová inteligence. Viz též binokulární disparita, monokulární vodítka prostorové hloubky, navigace, orientace, percepční dovednost, prostorová lokalizace, prostorové učení, topografická paměť, vizuální percepce prostoru, zraková paměť.

schopnost vnímat, chápat, interpretovat a modelovat prostorové informace. Blízkým termínem je zrakově-prostorová dovednost. Viz též binokulární disparita, monokulární vodítka prostorové hloubky, navigace, orientace, percepční dovednost, prostorová lokalizace, prostorové učení, topografická paměť, vizuální percepce prostoru, zraková paměť, zrakově-prostorová dovednost.

schopnost zapamatovat si a rozpoznat vizuální stimuly

vnímání sebe sama tak, jak si jedinec představuje, že je vnímán okolím. Viz též empatie, ideální Já, minimální Já, narativní Já, okamžité Já, sebepercepce.

též sluchová paměť; paměť pro zvuky, často označována zúženě paměť pro hudební zvuky (hudební paměť), liší se od paměti pro slova. Sluchová paměť výrazně souvisí s dispozicemi osob a s charakterem zvuku (propojení do melodie, charakter melodie, pravidelnost atd.). Je jedním z druhů okamžité paměti a uchovává informaci jen krátce (jen o něco déle než zraková paměť). Viz též architektura poznávání, dlouhodobá paměť, percepce, procedurální paměť.