Ludolfovo číslo neboli číslo π vzbuzuje zájem matematiků i laiků od dávnověku. Pohled do historie tohoto „magického“ (iracionálního a transcendentního) čísla je v podstatě pohled do historie matematiky jako takové. Je to historie plná velkých objevů i slepých uliček. Objevíme tu nečekané souvislosti mezi jednotlivými oblastmi matematiky. Můžeme opakovat úmorné výpočty, obdivovat elegantní aproximace nebo trénovat vlastní paměť. Na cestě po stopách π je možno studovat egyptské papyry i babylonské hliněné destičky, zalistovat Biblí nebo dokonce sbírkou zákonů. Lze se tu setkat s velkými postavami, jakými byli Archimédes, Francois Viète, John Wallis, Gottfried Wilhelm Leibniz, Isaac Newton, Leonhard Euler a další. Někteří z poutníků po této cestě byli vybaveni jen pravítkem a kružítkem, jiní hráli hazardní hry, další spolupracovali se zázračnými počtáři a teprve v nedávné minulosti se ke slovu dostala technika – výkonné počítače a nové algoritmy.
Snad právě podobné úvahy o významu π vedly v roce 1988 fyzika Larryho Shawa ze sanfranciského muzea Exploratorium k uspořádání oslavy, nazvané jednoduše Den π. Ta se konala 14. března (v anglosaském zápisu 3/14) a mimo jiné se na ní konzumovaly kulaté ovocné koláče (pie). V dalších letech se postupně začalo slavit i jinde, především na univerzitách. Například v Princetonu se oslavy spojují s výročím narození Alberta Einsteina, které připadá na stejný den. Někde se slaví „den přibližného π“ (22/7), tedy 22. července. Na MIT se navíc v rámci oslav připomíná Čas Tau (6.28), neboť zde existuje hnutí „lobbující“ za používání τ. V roce 2009 byl Den π dokonce uznán Sněmovnou reprezentantů USA.
Oslavy probíhají různým způsobem. Samozřejmostí je výroba a konzumace tradičních koláčů, ale i pizzy nebo dortů se zápisem čísla π. Soutěží se v zapamatování resp. vyjmenování co nejvíce cifer, hledají se vtipné slogany na plakáty a trička, povídá se o historii i žhavé počítačové současnosti…